Práva a povinnosti

Práva a povinnosti správce daně a daňového subjektu v rámci daňové kontroly

V níže uvedeném výčtu Vám přinášíme jednotlivé hodnocení práv a povinností správce daně a daňového subjektu v rámci daňové kontroly, při kterém však nelze vycházet pouze z prostého znění uvedených ustanovení zákona o správě daní a poplatků, jelikož výklad těchto ustanovení je sjednocován judikaturou zejména Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu. Takovéto sjednocení je potřeba brát v úvahu při posuzování každého jednotlivého případu a takto i ke svým klientům přistupujeme.

Povinnosti daňového subjektu při daňové kontrole
Daňový subjekt, u něhož je prováděna daňová kontrola, má ve vztahu k pracovníku správce daně povinnost:
• sám nebo jím určeným pracovníkem poskytovat informace o vlastní organizační struktuře, o pracovní náplni jednotlivých útvarů, o oběhu a uložení účetních a jiných dokladů,
• zajistit vhodné místo a podmínky k provádění daňové kontroly,
• předložit na požádání záznamy, jejichž vedení bylo správcem daně uloženo, účetní a jiné doklady a účetní písemnosti, které prokazují hospodářské a účetní operace, jež jsou pro správné stanovení daňové povinnosti rozhodné anebo o které pracovník správce daně požádá, a podat k nim ústně nebo písemně požadovaná vysvětlení, má-li pracovník správce daně pochybnost o jejich úplnosti, správnosti nebo pravdivosti.
• nezatajovat doklady, které má daňový subjekt k dispozici nebo o nichž je mu známo, kde se nacházejí,
• předložit důkazní prostředky prokazující jeho tvrzení v průběhu kontroly,
• umožnit vstup do každé provozní budovy, místnosti, místa i obydlí a dopravních prostředků, které daňový subjekt užívá buď též k podnikání, nebo souvisí s předmětem daně, dále do přepravních obalů a umožnit jednání s jakýmkoliv svým pracovníkem,
• zapůjčit potřebné doklady a jiné věci mimo prostor kontrolovaného subjektu.
Převzetí dokladů a jiných věcí potvrdí pracovník správce daně ve zprávě o kontrole nebo samostatně při převzetí. Tento postup se použije vždy, hrozí-li nebezpečí, že takto označené důkazní prostředky budou zničeny, pozměněny, zavlečeny nebo učiněny jinak nepotřebnými. Převzaté doklady a jiné věci vrátí správce daně kontrolovanému subjektu nejdéle do třiceti dnů.
Ve zvlášť složitých případech, zejména je-li nutno zapůjčené doklady a jiné věci podrobit vnější expertize, může tuto lhůtu prodloužit orgán přímo nadřízený správci daně. Proti těmto rozhodnutím není přípustné samostatné odvolání.
U fyzických osob, které neprovozují podnikatelskou činnost, se ustanovení o těchto povinnostech použijí přiměřeně.
Práva daňového subjektu při daňové kontrole
Daňový subjekt, u něhož je prováděna daňová kontrola, má ve vztahu k pracovníku správce daně právo
• na předložení služebního průkazu pracovníkem správce daně,
• být přítomen jednání s jeho pracovníky,
Právo být přítomen jednání s pracovníky správce daně si daňový subjekt nemůže vyhradit, je-li při daňové kontrole přítomen statutární orgán nebo zástupce daňového subjektu.
• předkládat v průběhu daňové kontroly důkazní prostředky, případně navrhovat předložení důkazních prostředků, které on sám nemá k dispozici,
• podávat námitky proti postupu pracovníka správce daně,
Námitky vyřizuje pracovník správce daně nejblíže nadřízený tomu, vůči němuž směřují. Tento nadřízený pracovník námitce vyhoví a zajistí nápravu nebo daňovému subjektu sdělí písemně důvody, pro které nelze námitce vyhovět. Proti tomuto rozhodnutí se nelze samostatně odvolat.
• klást svědkům a znalcům otázky při ústním jednání a místním šetření,
• vyjádřit se před ukončením daňové kontroly k výsledku uvedenému ve zprávě, ke způsobu jeho zjištění, případně navrhnout jeho doplnění,
• nahlížet u správce daně kdykoliv v jeho obvyklou úřední dobu do převzatých dokladů.
Povinnosti pracovníků správce daně při daňové kontrole
Pracovník správce daně provádějící daňovou kontrolu má ve vztahu k daňovému subjektu povinnost:
• zachovávat mlčenlivost o tom, co se při daňovém řízení nebo v souvislosti s ním dozvěděli, zejména o poměrech daňových subjektů jak osobních, tak i souvisejících s podnikáním,
• potvrzovat převzetí dokladů a jiných věcí ve zprávě o kontrole nebo samostatně při převzetí; dbát na dodržení třicetidenní lhůty k vrácení převzatých dokladů, ve složitých případech požádat orgán nadřízený správci daně o prodloužení lhůty,
• postupovat v daňovém řízení v úzké součinnosti s daňovými subjekty a při vyžadování plnění jejich povinností v daňovém řízení volit jen takové prostředky, které daňové subjekty nejméně zatěžují a umožňují přitom ještě dosáhnout cíle řízení, tj. stanovení a vybrání daně tak, aby nebyly zkráceny daňové příjmy,
• hodnotit důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom přihlížet ke všemu, co v daňovém řízení vyšlo najevo,
• zajistit, aby skutečnosti rozhodné pro správné stanovení daňové povinnosti byly zjištěny co nejúplněji,
• sepsat o výsledku zjištění zprávu o daňové kontrole,
• umožnit nahlížení do spisů týkajících se daňových povinností daňového subjektu a pořídit o každém nahlížení úřední záznam,
• vyřizovat námitky.
Práva pracovníků správce daně při daňové kontrole
Pracovník správce daně provádějící daňovou kontrolu má ve vztahu k daňovému subjektu právo:
• na prokázání totožnosti všech osob zúčastněných na řízení,
• vyslechnout kteroukoliv osobu jako svědka nebo osobu přezvědnou,
• ověřovat oprávněnost osob jednat za daňový subjekt,
• na poskytnutí informací o organizační struktuře, pracovní náplni jednotlivých útvarů, oběhu a uložení účetních a jiných dokladů od daňového subjektu,
• požadovat zapůjčení potřebných dokladů a jiných věcí mimo prostor kontrolovaného subjektu,
• požadovat předložení dokladů rozhodných pro ověření správnosti vykázaného základu daně,
• stanovit daňovou povinnost podle pomůcek, nelze-li stanovit daň dokazováním.

(autoři: kolektiv Právo a daně s.r.o.)

Z judikatury Nejvyššího správního soudu ČR:

 Statutární orgán nemůže být v daňovém řízení v pozici svědka
Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 26.1.2011 čj. 5 Afs 6/2010-101 uvádí:Postavení svědka v jakémkoli řízení (ať už správním či soudním) se však obecně vyznačuje především tím, že svědkem je ten, kdo má vypovídat o skutečnostech, které se týkají jiných osob, nikoli svědka samotného. To pro daňové řízení též výslovně stanoví § 8 odst. 1, věta prvá, část před středníkem ZSDP. Vypovídal-li však v předmětné věci Petr Janeš k záležitostem týkajícím se žalobce, přičemž je současně předsedou žalobcova představenstva, nevypovídal o skutečnostech, které by se týkaly jiných osob. Pro názornost je možno srovnat úpravu v daňovém řízení s podrobnější úpravou postavení svědka v předpisech občanského práva procesního. Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (jehož ustanovení o postavení svědka se s ohledem na § 64 s. ř. s. uplatňují i v soudním řízení správním) výslovně stanoví, že výslech fyzické osoby, která má vypovídat o okolnostech, týkající se právnické osoby a nastalých v době, kdy byla jejím statutárním orgánem nebo členem tohoto orgánu, se provede jako výslech účastníka řízení, nikoli svědka (§ 126a, § 131 o. s. ř.). K těmto závěrům konečně dospěla i judikatura obecných soudů rozhodujících ve věcech občanskoprávních již v době předcházející zakotvení tohoto výslovného ustanovení do o.s.ř. (tedy za situace obdobné úpravy, jaká je zakotvena v ZSDP) v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 1. 2001, sp. zn. 26 Cdo 2848/99, či ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. 21 Cdo 1397/2006 (Sbírka rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR, č. 1/2008), obojí dostupné na http://www.nsoud.cz. Tato stávající judikatura obecných soudů navíc vyjadřuje jen dlouhodobě ustálený výklad postavení svědka vyjádřený např.již v rozhodnutí býv. Nejvyššího soudu ČSR ze dne 28. 3. 1975, sp. zn. 5 Cz 12/75 (Sbírka rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČSSR, Nejvyššího soudu ČSR a Nejvyššího soudu SSR, č. 6/1978). S těmito závěry se i Nejvyšší správní soud ztotožňuje a uzavírá, že vypovídal-li Petr Janeš o záležitostech žalobce jako subjektu, jehož je předsedou představenstva, nemůže být jeho výpověď hodnocena ani v daňovém řízení jako výpověď svědka ve smyslu § 8, § 31 odst. 4 ZSDP.

(autoři: kolektiv Právo a daně s.r.o.)